Proč si vzít potkana od chovatele

Nejprve bych ráda podotkla, že chovatelem myslím majitele registrované chovatelské stanice potkanů. Tzv. „NeChS“ alias neoficiální chovatelské stanice, typy „my jsme chtěli mít mocinky moc muck mimísků“ a podobné skopičiny, které se vyznačují množením potkanů bez jakéhokoliv šlechtitelského cíle a někdy bohužel i vidinami snadného zisku za chovatele nepovažuji, u mě je to prostě množírna. Může se vám to nelíbit, můžete s tím nesouhlasit, můžete si dokonce myslet, že jsem pošahaná – ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat :)

 

Jako druhou věc chci zdůraznit, že potkan s PP není žádný šlechtic nadřazený „obyčejným“ potkanům ze zverimexu. Z hlediska biologie druhu jsou rozdíly mezi nimi minimální a i potkan ze zverimexu může být dobrým domácím parťákem. To, v čem se potkan s PP liší od potkana ze zverimexu nespočívá v biologii, ale v celkovém zaměření chovu a v přístupu k potkanovi jako k jednotlivci. Potkani ve zverimexu jsou především chováni jako krmná základna pro jiné druhy a tomuto účelu se jejich odchov podřizuje. Účelem chovu potkanů s PP je mimo jiné poskytnout novým majitelům perfektní zvířecí společníky.

 

Potkani ze zverimexu

Obvykle pocházejí z komerčního velkochovu, kde jsou chováni téměř bez kontaktu s člověkem ve standardizovaných boxech. Pak jsou přesunuti do zverimexu, kde často končí v ubikacích s minimálním prostorem, odkud jsou vytáhnuti pouze v případě, že přijde kupec. Pozor, ve většině případů je k nim přistupováno jako k hospodářským zvířatům, pročež každý, kdo jí jakékoliv maso, vejce nebo mléko, by se měl pozdržet komentářů o chudinkách trpících potkáncích :)

 

Mezi klady pořízení potkana ve zverimexu patří především nízká cena a snadná dostupnost – v každém zverimexu mají potkany a stojí pár kaček. Ale výběr je většinou omezený na černobílá zvířata s hooded kresbou nebo husky potkany. Ve velkochovu mohou být mláďata potkanů odstavována ve 3 týdnech, což jejich zdraví a psychické pohodě nepomáhá. Lidský kontakt s mláďaty je omezený, nejsou zvyklá na velké prostory, často mohou mít i svrab, který se při stresu z nového prostředí projeví, nebo třeba vši. Personál ve zverimexu má k potkanům málokdy vztah a chybí jim základní znalosti jak rozeznat samce od samice, všechny potkany mají pohromadě, takže v případě nákupu samičky někdy kupující dostane balíček s překvapením. Potkani nejsou zvyklí na lidskou péči, často jediný kontakt s lidskou rukou mají pouze při přenášení, v novém domově se pak před člověkem spíše schovávají, ruky se bojí a ze strachu mohou i kousnout.

 

ZACHRAŇOVÁNÍ PŘED HADEM

 

Seznamte se, vlevo na fotce je had. A jak krásně se na vás směje :) Není to žádná obludná nestvůra, ale oběť milionů let evoluce, díky kterým neumí jíst zeleninu, houby a většinou ani mrtvoly. Hadi prostě musí žrát živá zvířata úměrná své velikosti. Hadovi dlouho trvá trávit, takže takový potkan mu vystačí třeba na měsíc, dva. A zužitkuje z něj naprosto všechno, neplýtvá jako když jedí lidé a půlku jídla vyhází.

 

Koupí potkana určeného na zkrmení „zachráníte“ toho jednoho potkana. Terarista si prostě koupí jiného a toho už "nezachráníte". Nebo ano? A všechny jeho sourozence? Jejich rodiče? Sourozence jeho rodičů? Když to vezmete do důsledku - vždyť vy toho hada odsuzujete k pomalé smrti vyhladověním. Nebo myslíte, že had hlad nevnímá? Má nervovou soustavu, takže samozřejmě že ano. Není teplokrevný, takže vyhladovění k smrti může trvat i rok... rok strávěný pocitem hladu, dovedete si to představit? Co je oproti tomu ta minutka, kterou trvá hadovi zabít potkana? "Zachraňováním" potkana trápíte jiná zvířata. Neměli byste se stydět? ;)

 

Potkani z chovatelské stanice

V zájmovém chovu se k potkanům přistupuje ne jako k celku, ale jako k jednotlivcům. Chovatel zná svá zvířata, ví, co které preferuje, jakou má povahu, sleduje jeho zdravotní stav. Poskytuje svým zvířatům dostatek prostoru, fyzického i psychického vyžití (nesmějte se, potkan je inteligentní zvíře, proto potřebuje trochu zaměstnávat i mozek :)), stará se o kvalitní a rozmanité krmení, je s potkany v každodenním kontaktu. Mláďata jsou na lidské doteky zvykána prakticky od narození, a jak vyrůstají, učí se lidský kontakt vyhledávat. Zůstávají s matkou minimálně 4 týdny, obvykle 5, do nových domovů odcházejí jako sebejistá mladá zvířata a ne vyjukaná nešťastná mimina.

 

Mezi nevýhody koupě u chovatele patří vyšší cena a horší dostupnost, na vybrané mládě musí nový majitel počkat. Alespoň má ale dost času pořídit klec a zajistit veškeré věci spojené s pořízením nového kamaráda. A součástí vyšší pořizovací ceny je kvalitní strava rodičů i mláďat, životní pohoda zvířat, základy socializace (do lidské ruky se nekouše a naopak umí krásně drbat), tzv. chovatelský servis (ať už máte jakýkoliv problém s potkany, skutečný chovatel vás nepošle někam, ale bude se snažit pomoct) i záruka, že místo dvou prima holek nedostanete zasvrabený vystrašený párek, který vám za tři týdny vrhne 18 růžových uzlíčků. A to si myslím není tak málo.

 

KOUPÍ POTKANA Z CHOVATELSKÉ STANICE PODPOŘÍTE OSOBU, KTERÁ MÁ POTKANY RÁDA A KTERÉ NA NICH ZÁLEŽÍ A STARÁ SE, ABY MĚLI VEŠKEROU PÉČI A ŽIVOTNÍ KOMFORT.