Proč si vzít potkana od chovatele

Článek autorky Markéty Čacké

převzat z http://utahraptor.webnode.cz/news/proc-si-vzit-potkana-od-chovatele/

 

 

Nejprve bych ráda podotkla, že chovatelem myslím majitele registrované chovatelské stanice potkanů. Tzv. „NeChS“ alias neoficiální chovatelské stanice, typy „my jsme chtěli mít mocinky moc muck mimísků“ a podobné skopičiny, které se vyznačují množením potkanů bez jakéhokoliv šlechtitelského cíle a někdy bohužel i vidinami snadného zisku za chovatele nepovažuji, u mě je to prostě množírna. Může se vám to nelíbit, můžete s tím nesouhlasit, můžete si dokonce myslet, že jsem pošahaná – ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat :)
 
Jako druhou věc chci zdůraznit, že potkan s PP není žádný šlechtic nadřazený „obyčejným“ potkanům ze zverimexu. Z hlediska biologie druhu jsou rozdíly mezi nimi minimální a i potkan ze zverimexu může být dobrým domácím parťákem. To, v čem se potkan s PP liší od potkana ze zverimexu nespočívá v biologii, ale v celkovém zaměření chovu a v přístupu k potkanovi jako k jednotlivci. Potkani ve zverimexu jsou především chováni jako krmná základna pro jiné druhy a tomuto účelu se jejich odchov podřizuje. Účelem chovu potkanů s PP je mimo jiné poskytnout novým majitelům perfektní zvířecí společníky.
 
Potkani ze zverimexu
Obvykle pocházejí z komerčního velkochovu, kde jsou chováni téměř bez kontaktu s člověkem ve standardizovaných boxech. Pak jsou přesunuti do zverimexu, kde často končí v ubikacích s minimálním prostorem, odkud jsou vytáhnuti pouze v případě, že přijde kupec. Pozor, ve většině případů je k nim přistupováno jako k hospodářským zvířatům, pročež každý, kdo jí jakékoliv maso, vejce nebo mléko, by se měl pozdržet komentářů o chudinkách trpících potkáncích :)
 
Mezi klady pořízení potkana ve zverimexu patří především nízká cena a snadná dostupnost – v každém zverimexu mají potkany a stojí pár kaček. Ale výběr je většinou omezený na černobílá zvířata s hooded kresbou nebo husky potkany. Ve velkochovu mohou být mláďata potkanů odstavována ve 3 týdnech, což jejich zdraví a psychické pohodě nepomáhá. Lidský kontakt s mláďaty je omezený, nejsou zvyklá na velké prostory, často mohou mít i svrab, který se při stresu z nového prostředí projeví, nebo třeba vši. Personál ve zverimexu má k potkanům málokdy vztah a chybí jim základní znalosti jak rozeznat samce od samice, všechny potkany mají pohromadě, takže v případě nákupu samičky někdy kupující dostane balíček s překvapením. Potkani nejsou zvyklí na lidskou péči, často jediný kontakt s lidskou rukou mají pouze při přenášení, v novém domově se pak před člověkem spíše schovávají, ruky se bojí a ze strachu mohou i kousnout.
 
ZACHRAŇOVÁNÍ PŘED HADEM
 
Seznamte se, vlevo na fotce je had. A jak krásně se na vás směje :) Není to žádná obludná nestvůra, ale oběť milionů let evoluce, díky kterým neumí jíst zeleninu, houby a většinou ani mrtvoly. Hadi prostě musí žrát živá zvířata úměrná své velikosti. Hadovi dlouho trvá trávit, takže takový potkan mu vystačí třeba na měsíc, dva. A zužitkuje z něj naprosto všechno, neplýtvá jako když jedí lidé a půlku jídla vyhází.
 
Koupí potkana určeného na zkrmení „zachráníte“ toho jednoho potkana. Terarista si prostě koupí jiného a toho už "nezachráníte". Nebo ano? A všechny jeho sourozence? Jejich rodiče? Sourozence jeho rodičů? Když to vezmete do důsledku - vždyť vy toho hada odsuzujete k pomalé smrti vyhladověním. Nebo myslíte, že had hlad nevnímá? Má nervovou soustavu, takže samozřejmě že ano. Není teplokrevný, takže vyhladovění k smrti může trvat i rok... rok strávěný pocitem hladu, dovedete si to představit? Co je oproti tomu ta minutka, kterou trvá hadovi zabít potkana? "Zachraňováním" potkana trápíte jiná zvířata. Neměli byste se stydět? ;)
 
Potkani z chovatelské stanice
V zájmovém chovu se k potkanům přistupuje ne jako k celku, ale jako k jednotlivcům. Chovatel zná svá zvířata, ví, co které preferuje, jakou má povahu, sleduje jeho zdravotní stav. Poskytuje svým zvířatům dostatek prostoru, fyzického i psychického vyžití (nesmějte se, potkan je inteligentní zvíře, proto potřebuje trochu zaměstnávat i mozek :)), stará se o kvalitní a rozmanité krmení, je s potkany v každodenním kontaktu. Mláďata jsou na lidské doteky zvykána prakticky od narození, a jak vyrůstají, učí se lidský kontakt vyhledávat. Zůstávají s matkou minimálně 4 týdny, obvykle 5, do nových domovů odcházejí jako sebejistá mladá zvířata a ne vyjukaná nešťastná mimina.
 
Mezi nevýhody koupě u chovatele patří vyšší cena a horší dostupnost, na vybrané mládě musí nový majitel počkat. Alespoň má ale dost času pořídit klec a zajistit veškeré věci spojené s pořízením nového kamaráda. A součástí vyšší pořizovací ceny je kvalitní strava rodičů i mláďat, životní pohoda zvířat, základy socializace (do lidské ruky se nekouše a naopak umí krásně drbat), tzv. chovatelský servis (ať už máte jakýkoliv problém s potkany, skutečný chovatel vás nepošle někam, ale bude se snažit pomoct) i záruka, že místo dvou prima holek nedostanete zasvrabený vystrašený párek, který vám za tři týdny vrhne 18 růžových uzlíčků. A to si myslím není tak málo.
 
KOUPÍ POTKANA Z CHOVATELSKÉ STANICE PODPOŘÍTE OSOBU, KTERÁ MÁ POTKANY RÁDA A KTERÉ NA NICH ZÁLEŽÍ A STARÁ SE, ABY MĚLI VEŠKEROU PÉČI A ŽIVOTNÍ KOMFORT.